Kam dát dítě po základní škole: Vyšší vzdělání než výuční list se vyplatí téměř všude, ukazují data o mzdách a nezaměstnanosti

15. 5. 2019 Autor: Lenka Dušková

V Česku není jediný kraj, kde by měl absolvent učiliště lepší pozici z pohledu rizika nezaměstnanosti než gymnazista. V devíti ze 14 krajů je na tom vyučený člověk hůře než absolvent střední odborné školy s maturitou. Vyplývá to z posledních dat Národního ústavu pro vzdělávání.

20. 3. 2019

Polovina žáků na učilištích lituje toho, jaký obor si zvolila 

Nejhůře na tom jsou absolventi učilišť v Ústeckém kraji. Právě zde se odehrává populární seriál Most, v němž se rodiče mladého Tondy přou, zda půjde na učiliště, nebo na gymnázium. A náhled do statistik favorizuje vyšší vzdělání.

Absolventi učebních oborů čelí v Ústeckém kraji nezaměstnanosti ve výši 6,8 procenta, naopak gymnazisté se potýkají jen s 1,8 procenta. Pro absolventy gymnázia je tento kraj dokonce čtvrtý nejpříhodnější ze všech. Vysoké nezaměstnanosti čelí i absolventi středních odborných škol.

Konkrétně v mosteckém okrese je vysoký převis nabídky práce zaměstnanců nad poptávkou ze strany firem. Vyučených zedníků, kamnářů nebo dlaždičů bez práce je 145, firmy naproti tomu nabízí 28 volných míst. Prodavačů v prodejnách je na úřadu práce 417, volných míst je osm. Pekařů a cukrářů je 19, volná místa jsou čtyři.

Podobná situace je v Libereckém kraji, kde lidé z učilišť čelí nezaměstnanosti 5,9 procenta. V případě Jihomoravského kraje je to dokonce 6,6 procenta. Nejlépe se mají absolventi učilišť v Plzeňském kraji, zde čelí nezaměstnanosti jen 2,4 procenta, a také v Praze. Například zedníků nebo kamnářů hledají firmy v hlavním městě 534, naopak úřad práce nabízí jen 169 lidí. Pekařů a cukrářů trh potřebuje 125, v nabídce jich je 89. Statistiky úřadu práce nemusí být zcela přesné, neboť ne všechny firmy jim hlásí svá volná místa.

Most a Praha jsou dva protikladné extrémy, byť je od sebe dělí zhruba hodina a půl cesty. V rámci celé republiky je konkrétně zedníků skutečně nedostatek, podobně jsou na tom cukráři i pekaři. Přesto jde v obou případech o povolání, kde absolventi čelí jedné z nejvyšších nezaměstnaností. Jedním vysvětlením této situace je geografický nesoulad nabídky a poptávky.

Cesta z Mostu do Prahy sice netrvá příliš dlouho, ale nese řadu nákladů. Pracovník musí zhodnotit, zda se mu dojíždění vyplatí. Vzhledem k tomu, že v Ústeckém kraji má jen polovina domácností úspory, pro mnoho lidí může být obtížné zkusit si v Praze pronajmout byt, pokud uvažují o přestěhování za prací. Chybí jim počáteční kapitál, což může být zábranou i v cestě k živnosti.

Dalším v Česku poměrně rozšířeným problémem jsou exekuce, které mnoha lidem taktéž zabraňují vstupovat na trh práce. Přibližně dvě pětiny lidí registrovaných na úřadu práce čelí exekuci.  Ty se většinou týkají právě lidí s nižším vzděláním, byť jsou mezi lidmi v exekuci zastoupeni i vysokoškoláci.

Dalším vysvětlením vysokého převisu nabídky pracovních míst a zároveň vysoké nezaměstnanosti by mohly být stále relativně nízké mzdy, za které nejsou vyučení ochotni pracovat. Medián v případě zedníků činí necelých 20 tisíc korun, což je přibližně 15,5 tisíce korun čistého. U pekařů a cukrářů vychází čistá mzda na 14 tisíc korun. Jde přitom v obou případech o mediánovou mzdu, což znamená, že polovina lidí dostává na výplatě ještě méně. Dobře na tom nejsou ani truhláři nebo montážní dělníci, kterých ale firmy hlásí také velký nedostatek.

V médiích publikované průzkumy ukazují, že si řemeslníci mohou vydělávat více než vysokoškoláci. To je pravda, jde ale spíše o situaci v oblastech, jako je Praha či Středočeský kraj, a platí to zejména pro šikovné živnostníky. Realita většiny lidí, kteří vychodí učiliště, je ale diametrálně odlišná. Podle Národního vzdělávacího ústavu neexistují tvrdá data o tom, kolik přesně lidí jde po absolvování učiliště pracovat na živnostenský list. Nicméně ústav provedl průzkum, z něhož vyplývá, že z učilišť jde 50 procent učňů přímo do zaměstnaneckého poměru. Živnostenský list si zřídí osm procent z nich.

Ostatní pracují na základě pracovních dohod, jsou nezaměstnaní, odchází na mateřskou dovolenou nebo pokračují ve vzdělávání. Dle hrubého odhadu z 10 procent lidí, kteří pokračují ve vzdělávání, jich chce skončit jako OSVČ přibližně pětina. Reálně tak většina lidí z učilišť končí v zaměstnaneckém poměru, platí pro ně tedy zmíněné mzdové podmínky, nikoliv relativně vysoké příjmy řemeslníků pracujících jako OSVČ například v Praze. V průměru si  žádný zaměstnanec s výučním listem nevydělá více než člověk s vysokoškolským vzděláním, a to včetně humanitních oborů.

Z pohledu míry nezaměstnanosti absolventů je upřednostňování středních odborných škol a gymnázií před učilišti v souladu s trendem na trhu práce. Pokud je ukazatelem tohoto trendu právě nezaměstnanost. V grafice uvedené míry nezaměstnanosti se počítají jako poměr mezi nezaměstnanými absolventy a mimo jiné i těmi, kteří dál pokračují ve studiu. Takový výpočet zohledňuje fakt, že většina gymnazistů jde například na vysokou školu nebo že lidé z odborných škol často pokračují na vyšších odborných školách. Pokud se odfiltrují tito dále studující lidé, ukáže se, že dokonce i gymnazista s maturitním vysvědčením nepokračující na vysoké škole najde práci mnohem snadněji než člověk z učiliště.

Poslední zpráva OECD, které sdružuje nejvyspělejší země světa, uvádí, že pro uplatnění se na trhu práce bude důležitý všeobecný přehled a země by měly klást důraz na navazující vzdělávání. České republiky se to týká dvojnásob. OECD upozorňuje na to, že v České republice je ohroženo automatizací přes 40 procent pracovních pozic, u 14 procent je riziko velmi vysoké. Česko je v tomto ukazateli v rámci zemí nad průměrem a souvisí to se strukturou ekonomiky, která je svým způsobem stále montovnou. Ilustrovat to lze na podílu přidané hodnoty vytvořené v Česku zahrnuté v exportu ze země. Společně se Slovenskem je na tom Česko v tomto ukazateli v rámci zemí OECD nejhůře. Podíl vychází přibližně na polovinu, u vyspělých zemí typu Švédska nebo Dánska se pohybují hodnoty kolem 70 procent.

Nedávná iniciativa krajů či vyjádření šéfa Hospodářské komory, že by se mělo zvážit, zda je potřeba tolik dětí na gymnáziích, je tak v rozporu s tím, co Česku doporučuje OECD i Světová banka. Česko navíc trpí nízkou sociální mobilitou. Konkrétně pouze tři procenta dětí rodičů se základním vzděláním dosáhnou vysokoškolského vzdělání. Průměr zemí OECD je 20 procent. V případě rodin, kde má alespoň jeden rodič středoškolské vzdělání, získá vysokoškolský diplom pouze 16 procent dětí, to je opět nejméně ze všech zemí. Průměr OECD činí 37 procent. Je to svázané s tím, že v Česku je, jak upozorňují sociologové, chudoba vázána generačně. Pokud se dítě narodí do rodiny chudých lidí, je velmi pravděpodobné, že prožije v chudobě zbytek života.

Z průzkumu Národního vzdělávacího ústavu mezi samotnými žáky učilišť pak vyplývá, že polovina studentů lituje toho, jaký obor si vybrala. Pokud by měli možnost vybrat si znovu, zvolili by jiný obor, střední školu nebo gymnázium. Více než polovina těchto žáků pak uvádí, že důvodem je jejich pokles zájmu o obor, polovina se obává nízkého platu a dvě pětiny těžkého hledání zaměstnání.

editor: David Busta

zdroj: Hospodářské noviny

Fotogalerie